Aktuality

Tatínek není pomocník. Je rodič. A je čas se tak k němu začít chovat.

Řeknu to na rovinu: dokud budeme mluvit o tom, že tatínek „pomáhá“, nic se nezmění. Pomáhá ten, kdo za něco nenese odpovědnost. A rodičovství odpovědnost je. Každodenní. Nepřerušovaná. Neviditelná i vyčerpávající.

A pokud má být rodina tým, musí v něm hrát oba.

Tatínkové, čekání na instrukce nestačí

Přebalit dítě jednou za den není zapojení. Vzít děti na hřiště, aby si máma „odpočinula“, není rovnost. To je hlídání. Ne rodičovství.

Rodičovství znamená vědět:

• co děti jedí a kdy
• kde mají oblečení a co už je jim malé
• kdy mají jít spát a jak je uklidnit
• co se řeší ve školce, u lékaře, doma

Ne proto, že vám to někdo vysvětlí. Ale proto, že u toho jste.

A teď my, maminky. Ano, mluvím i k sobě.

Nemůžeme chtít zapojené tatínky, pokud si všechno držíme pod kontrolou. Pokud opravujeme, kritizujeme, přebíráme zpátky. Pokud říkáme „nech to, já to udělám“.

Je to pochopitelné. Jsme unavené. Chceme, aby věci fungovaly. Ale tímhle přístupem si pod sebou samy řežeme větev.

Pokud všechno děláme samy, učíme okolí, že:

• to zvládneme
• to je naše role
• není potřeba se zapojit víc

A pak se divíme, že jsme vyčerpané, podrážděné a naštvané.

Zvládat všechno není ctnost. Je to varovný signál.

Být silná neznamená být na všechno sama. Znamená to umět říct:
„Tohle už neutáhnu.“
„Potřebuju, abys převzal odpovědnost.“
„Tohle není pomoc. Tohle je tvoje.“

A ano, někdy to bude udělané jinak. Pomaleji. Méně podle našich představ. Ale bez toho se žádná změna nestane.

Domácnost není samozřejmost. Je to práce.

Vaření, praní, plánování, přemýšlení, hlídání termínů, řešení emocí dětí. To všechno je práce. Ne „něco mezi“. Ne „když zbude čas“.

Pokud to leží na jednom člověku, není to partnerství. Je to přetížení.

Proč je to tak důležité

Protože děti se učí pozorováním.
Pokud vidí mámu, která všechno táhne, a tátu, který „pomáhá“, berou to jako normu.
Pokud vidí dva dospělé, kteří sdílí péči, odpovědnost i rozhodování, berou to jako normu taky.

A tuhle normu si ponesou dál.

Je čas přestat být tiché hrdinky

Nemusíme všechno zvládnout. Nemusíme být dokonalé. Nemusíme dokazovat, že to dáme samy.

Máme právo chtít partnerství. Máme právo chtít zapojené tatínky. Máme právo pustit kontrolu a rozdělit odpovědnost.

Tatínek není pomocník.
Je rodič.
A je čas podle toho začít žít – doma, ve výchově i v hlavách nás všech.

Alena Cihlářová