Aktuality

Když slova nepřichází: jak poznat, že je čas zpozornět

V minulém článku jsme si ukázali, že řeč se dá krásně rozvíjet i během obyčejného dne – třeba cestou do obchodu.
Jenže co když ani po všech hrách, povídání a snaze dítě pořád moc nemluví?

Právě na to se podíváme dnes.

Každé dítě má své tempo. Některé děti začnou mluvit brzy, jiné si dávají načas. A často je to úplně v pořádku.

Jenže někdy rodiče cítí, že „něco nesedí“. A tehdy je dobré vědět, co je ještě norma.

Protože internet vás během tří minut přesvědčí, že je pozdě a že jste měli začít logopedii už v šestinedělí.

Tak pojďme klidně a lidsky.

Vývoj řeči: kdy je to ještě v normě?

Řeč se vyvíjí postupně. Nejde jen o počet slov, ale i o to, jak dítě komunikuje – gesty, pohledem, reakcí na jméno, snahou domluvit se.

Okolo 1 roku

• dítě žvatlá („bababa“, „dadada“)
• ukazuje prstem, reaguje na známé lidi a věci
• rozumí jednoduchým pokynům („dej“, „pojď“)
• může mít pár slov (ano, i „haf“ nebo „bác“ se počítá)

Okolo 2 let

• obvykle používá cca 20–50 slov (někdy i víc)
• začíná spojovat dvě slova („máma ham“, „táta pryč“)
• rozumí běžným větám a pokynům

Okolo 3 let

• mluví ve větách
• většina lidí mu rozumí
• přichází období „proč?“ (a s ním rodičovské dozrávání)

Okolo 4 let

• dítě vypráví a popisuje zážitky
• zvládne jednoduchý rozhovor
• řeč je plynulejší a výrazně srozumitelnější

Kdy zpozornět?

Neznamená to hned paniku, ale některé signály je dobré nepřehlížet.

Zpozorněte, pokud dítě:

• nereaguje na jméno nebo zvuky (může jít i o sluch)
• kolem 18 měsíců neukazuje, nepoužívá gesta, nenavazuje kontakt
• kolem 2 let nemá téměř žádná slova
• kolem 2,5 roku nespojuje slova
• kolem 3 let mu okolí téměř nerozumí
• řeč stagnuje nebo se dokonce zhoršuje
• působí, že nemá zájem komunikovat

Důležité: pozdní mluvení automaticky neznamená problém s inteligencí. Někdy jde o dozrávání, jindy o vývojovou poruchu řeči, sluchovou obtíž nebo potřebu cílenější stimulace.

Co dělat doma, když dítě nemluví?

I „nemluvící“ dítě často řeč intenzivně nasává.

Pomáhá:

• mluvit na dítě často a klidně
• komentovat činnosti („teď beru chleba“, „otevřu dveře“)
• používat krátké jednoduché věty
• dávat dítěti čas na odpověď
• oceňovat každý pokus o komunikaci (i gesto nebo zvuk)

Čím větší tlak dítě cítí, tím víc se může „zablokovat“. Proto je lepší přirozený každodenní kontakt než neustálé testování.

Mini box: Kdy je dobré zajít na logopedii?

Logoped není strašák ani „poslední stanice“. Často stačí jedna konzultace, aby rodič získal jasnější směr a pár jednoduchých tipů domů.

Zvažte návštěvu logopeda, pokud:

• dítě kolem 18 měsíců málo reaguje na oslovení, neukazuje, nepoužívá gesta
• kolem 2 let nemá téměř žádná slova nebo komunikuje hlavně zvuky
• kolem 2,5 roku stále nespojuje dvě slova
• kolem 3 let je řeč výrazně nesrozumitelná pro okolí
• dítě má potíže s porozuměním (neplní jednoduché pokyny)
• řeč stagnuje nebo se zhoršuje
• dítě se řečí frustruje a vyhýbá se mluvení
• koktání nebo zadrhávání trvá déle než pár týdnů a dítě to stresuje

Proč často pomáhá kolektiv?

Pro spoustu dětí je velkou motivací právě kontakt s vrstevníky. V kolektivu děti napodobují, učí se nová slova a hlavně mají důvod mluvit.

Protože doma maminka často rozumí i z jednoho pohledu…
ale kamarád už potřebuje jasné:
„Půjč mi auto!“

A důležité je i tohle: počítá se každý kontakt.
Nemusí to být hned školka na celý den – i krátké setkávání s dětmi, kroužek jednou týdně nebo společné hraní dokáže udělat velký rozdíl.

Dítě si přirozeně zkouší komunikaci, učí se reagovat, domlouvat, prosit, vyjednávat… a někdy i hlasitě protestovat. A i to je vlastně řečový trénink.

Jaké aktivity mohou pomoct?

Nemusí to být nic „zaměřeného na řeč“. Často stačí, když dítě začne pravidelně chodit mezi děti a má možnost zažívat běžné situace v kolektivu.

V našem pečeckém vzdělávacím centru nabízíme množství kroužků a aktivit, takže si většinou vybere opravdu každý – podle věku, povahy i toho, co dítě baví.

Ať už dítě zaujme tvoření, pohyb, hraní nebo cokoliv dalšího, jedno je jisté:
každý kontakt s vrstevníky se počítá.
A někdy právě tenhle nenápadný krok udělá s řečí větší pokrok než domácí „řekni máma“.

Alena Cihlářová