Maminkoviny

Rodinná bilance na začátku roku

(aneb jak bilancuje máma tříletého syna a desetiměsíční dcery bez nervového zhroucení)

Nový rok. Čas bilancí, předsevzetí a velkých plánů.
Já osobně jsem letos bilancovala mezi:

• dítětem, které odmítá kalhoty,
• dítětem, které právě objevilo, že kabely jsou fascinující,
• a studenou kávou, kterou jsem si ohřívala už potřetí.

Jsem máma. A pokud čekáte, že moje rodinná bilance probíhá u svíčky s diářem… tak ne. Probíhá spíš v hlavě, během uspávání, zatímco přemýšlím, jestli už je to ticho podezřelé, nebo zázračné.

Bilance podle rodiče v provozu

Zapomeňte na tabulky, hodnocení a kolonky. Moje rodinná bilance má jediný cíl:
ujistit se, že jsme to všichni přežili.

A pokud jo, tak si klidně můžeme pogratulovat.

Otázky, které si kladu (a klidně se přidejte)

1. Co se nám doma loni fakt povedlo?

Například:

• nikdo se natrvalo neztratil,
• doma panuje relativní láska a občas i smích.

A ano, beru jako úspěch i to, že většinu dní víme, kde máme boty. Přibližně.

2. Kdy nám bylo spolu nejlíp?

Kupodivu to nejsou výlety, co plánuju tři týdny dopředu.

Jsou to chvíle:

• kdy nikam nespěcháme,
• kdy jsme všichni v pyžamu,
• kdy je doma ticho… a nikdo nic neničí (zatím).

Tyhle momenty mi připomínají, že štěstí se u nás často dostaví ve chvíli, kdy nic extra neděláme.

3. Co mě stálo nejvíc energie?

Krátký výčet:

• snaha „všechno zvládat“,
• srovnávání se s rodiči na Instagramu (které podezřívám, že mají chůvu, uklízečku a nervy z oceli),
• pocit, že když už „jsem doma“, měla bych mít i dokonale uklizeno. Spoiler: nemám.

4. Co bych chtěla dělat častěji?

Ne líp.
Ne organizovaněji.
Jen častěji.

Třeba:

• sednout si k dětem na zem místo scrollování,
• jít ven i bez dokonalé výbavy,
• odpustit si, že dneska to prostě stačilo.

A občas si dát čokoládu bez pocitu viny. To je důležité.

5. Co bych mohla v novém roce klidně pustit?

Tohle je moje nejoblíbenější část.

Pustit:

• tlak být „ideální máma“,
• představu, že někdo má všechno pod kontrolou (nemá),
• věty typu „ostatní to zvládají líp“.

Nový rok pro mě není o tom přidat víc aktivit.
Je o tom odebrat si nervy.

Jak tuhle bilanci dělám prakticky

Upřímně?

• po minutách,
• po nocích,
• někdy jen v myšlenkách,
• často s dítětem visícím na noze.

Ale i to stačí. Protože i krátké zamyšlení může přinést velkou úlevu.

Na závěr, mezi námi rodiči

Jestli máte doma malé děti a čtete tenhle článek, chci vám říct jedno:

Pokud jsou děti:

- relativně najedené
- relativně čisté
- a relativně šťastné

…děláte to skvěle.

Rodinná bilance není o tom být lepší rodič.
Je o tom si připomenout, že už teď děláme maximum v podmínkách, které máme.

A to je na nový rok víc než dost!

Alena Cihlářová