Maminkoviny

Jak děti vidí svět (a proč je to vlastně krásné)

Dospělí mají zvláštní schopnost. Umíme proměnit skoro všechno v povinnost.

Procházka je „rychlá cesta do obchodu“.
Déšť je „nepříjemné počasí“.
A kaluž je prostě… kaluž.

Pak ale přijdou děti a najednou zjistíte, že svět může vypadat úplně jinak.

Kaluž není kaluž

Pro dospělého je kaluž něco, čemu je potřeba se vyhnout. Ideálně velkým obloukem.

Pro dítě je to:

• oceán
• závodní dráha pro klacíky
• nebo nejlepší místo na skákání široko daleko

A zatímco vy přemýšlíte, jak vyprat mokré kalhoty, dítě má pocit, že právě zažilo nejlepší dobrodružství dne.

Krabice je lepší než hračka

Když koupíte dětem krásnou novou hračku, očekáváte nadšení.

A ono přijde.

Ale většinou z něčeho jiného.

Z krabice.

Najednou je z ní:

• domeček
• loď
• vesmírná raketa
• nebo tajná základna

A vy si uvědomíte, že děti mají něco, co my dospělí trochu ztratili – fantazii bez hranic.

Proč děti pořád všechno zkoumají

Děti se ptají na všechno.

Proč je obloha modrá.
Proč ptáci létají.
Proč pes štěká.

Někdy je to trochu vyčerpávající, protože otázka „proč?“ se může objevit klidně dvacetkrát za hodinu.

Ale zároveň je to připomínka, že svět je vlastně plný věcí, které stojí za objevování.

My jsme si na ně jen zvykli.

Radost z maličkostí

Dospělí mají radost z velkých věcí:

• dovolené
• nového auta
• volného víkendu

Dětem stačí mnohem méně.

Třeba:

• bublifuk
• velká louže
• nebo palačinka ve tvaru srdíčka

A někdy vám připomenou, že radost nemusí být vůbec složitá.

Možná bychom si z toho mohli něco vzít

Děti nám každý den ukazují, že svět může být:

• dobrodružství
• hra
• nebo malý zázrak

Stačí se na něj chvíli dívat jejich očima.

I když to někdy znamená, že budete mít mokré boty, špinavé kalhoty a doma kartonovou raketu v obýváku.

Ale víte co?

Možná to za to vlastně stojí.

Alena Cihlářová