Maminkoviny

Kdo jsem?

Jsem máma dvou dětí – tříletého Ondry a půlroční Aničky. On je upovídaný všeználek plný emocí, ona zatím klidné miminko. Prostě pravý opak.

Pracuju jako učitelka v mateřské škole a vedu dětské kroužky. S dětmi jsem už deset let, a přesto mě rodičovství dokázalo pořádně překvapit. Zkušenosti jsou fajn, ale vlastní děti jsou úplně jiná liga.

Chci se zde s vámi  dělit o radosti i strasti rodičovství. Najdete tu tipy na aktivity, recepty, ale i moje přešlapy. Protože rodičovství není o dokonalosti, ale o hledání cesty.

Nástup do školky

Září je tu a s ním velké téma: školka. Ondra do ní nastoupil poprvé – a my s ním.

Je extrovert, což mu pomohlo. Přesto jsme se na adaptaci připravovali a vyplatilo se to.

Mluvit na rovinu

Už rok před nástupem se hodně ptal: „Maminko, přijdeš pro mě?“ Ať byl s babičkou, nebo v Klubíku, chtěl mít jistotu.

Co nám fungovalo? Upřímnost.
Žádné plané sliby, žádné „uvidíme“. Když jsem řekla, že přijdu, musela jsem přijít. Pokud měl přijít někdo jiný, řekla jsem to dopředu. Dítě potřebuje jistotu, že slovo platí.

Proč se bojíme dětských emocí?

Pláč u loučení je normální. Není to selhání – je to důkaz silného pouta. Často se ale bojíme dětských emocí víc než děti samy. Bolí nás je vidět smutné, a tak je chceme co nejrychleji uklidnit. Jenže někdy je lepší emoci společně projít, než ji hned „opravovat“.

Děti cítí naše obavy. Pokud se bojíme odloučení my, přenesou si to i ony. Když jim ale věříme, že to zvládnou, často nás mile překvapí.

Jak pomoct s adaptací?

·         Zkoušet menší kolektiv – nám se osvědčil Klubík v pečeném vzdělávacím centru, taková přípravka na školku. Menší skupina je pro začátek ideální.

·         Začít dřív – kolem dvou let děti často reagují klidněji než ty starší.

·         Pozitivní mluva – žádné „ve školce se paní učitelky budou zlobit“. Radši: „Těším se, co všechno se tam naučíš.“

·         Knížky – doporučuju Flandil ve školce. Jednoduše a mile popisuje, co děti čeká.

Malá tečka na konec

Adaptace je proces, ne soutěž. Každé dítě potřebuje jiný čas a jiný přístup. Důležité je naslouchat, být oporou a nezaleknout se slz.

A nebojte – stejně si děti v září přinesou první rýmu během pár dnů a školková docházka prořídne.  O nekonečných nudlích ale zase jindy.

Alena Cihlářová